Výlety s dětmi → Kraj → Středočeský kraj → Mnichovo Hradiště

Mnichovo Hradiště

Velkolepé barokni šlechtické sídlo vzniklo na místě tvrze a renesančního zámku založeného Václavem Budovcem z Budova, na významné křižovatce obchodních cest. V areálu zámku v kapli sv. Anny je pohřben známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Město vzniklo kolem roku 1250 na strategicky významném místě jako hospodářské zázemí nedalekého cisterciánského kláštera Hradiště (dnes Klášter Hradiště nad Jizerou) poblíž vsi Rybitví, s níž v 16. století splynulo. V roce 1557 se uvadí tvrz, před rokem 1606 zde význnamný šlechtic a představitel jednoty bratrské Václav Budovec z Budova vybudoval pozdně renesanční zámek. Přední účastník stavovského odboje skončil ale na popravišti na Staroměstském náměstí a mnichovohradišťské panství v roce 1623 získal Albrecht z Valdštejna.

Na více než 300 let se pak Mnichovo Hradiště stalo sídlem Valdštejnů. Majetek přešel do držení Maxmiliána z Valdštejna. V období třicetileté války tudy několikrát prošli Švédové a v roce 1634 na zámku nějaký čas pobýval generál Torstensson. Za Maximiliánova syna Karla Ferdinanda o 17 let později zámek vyhořel. Při obnově byla postavena část hlavního křídla a objekt dostal půdorys písmene L. V roce 1675 si Mnichovo Hradiště od svého strýce koupil Arnošt Josef z Valdštejna a rozhodl se celý areál přestavět na opravdu reprezentativní barokní sídlo. Nejprve v severním cípu zámecké zahrady vybudoval kapucínský klášter s jednolodním kostelem sv. Tří králů. V roce 1695 se do konventu nastěhovali první mniši a téhož roku dvorní valdštejnský stavitel Mark Antonio Canevalle podepsal smlouvu na úpravu zámku. Canevalle si na tehdejší dobu vybral originální řešení, jeho půdorysná dispozice ve tvaru písmene U se stala vzorem pro další vrcholně barokní přestavby zámků. Využil starší Budovcovu dvoukřídlou stavbu, kterou zvýšil o jedno patro, výrazně prodloužil její jížní část a k tomuto protáhlému traktu přistavěl jihovýchodní křídlo. Kouty čestného dvora oživily drobné schodišťové věže s cinulovitými kupolemi.

V čele hlavního traktu vyrostla hodinová věž. Areál v letech 1700 – 03 dotvořily drobné hospodářské budovy (konírny, kočárovny) – podíl na těcto stavbách měl i polír a štukatér Niccolo Raimundi, kamenické práce prováděl František Santini. Ostění oken a dveře v celém areálu zhotovil poddaný Wenzel Langer. Práce se nezastavili ani po smrti Arnošta Josefa v roce 1708, protože v díle pokračoval jeho syn František Josef. V roce 1711 Raimundi v ose zámku ve francouzském parku vybudoval salu terrenu se dvěma (dnes již zaniklými) orannžeriemi. V roce 1713 deptal zemi mor. Poddaní na valdštejnských panstvích se údajně nejvíc modlili ke sv. Anně – a prý to pomohlo, takže se mor zdejšímu kraji jako zázrakem vyhnul. Valdštejnové proto světici nejprve postavili v zámeckém parku sochu a v roce 1723, krátce po smrti teprve čtyřicetiletého Františka Josefa, vdova Marie Markéta rozšířila klášterní kostel o barokní a velmi zdobenou kapli sv. Anny. Pod oltářem je hrobka Valdštejnů.

V roce 1724 zámek zasáhl požár, který mj. zničil štukovou výzdobu od G. Spazzia. Další požár v roce 1821 zasáhl horní patra. Při opravách byly odstraněny barokní vikýře. V roce 1833 Kristián z Valdštejna přivítal na zámku rakouského císaře Františka I., ruského cara Mikuláše a pruského korunního prince Bedřicha Viléma, doprovázené hrabětem Metternichem, ruskými knížaty Menšikovem a Volkonským, generálem Suvorovem a představiteli předních domácích rodů (Schwarzenberkové, Rohanové, Lobkovicové). Významní muži se zde domlouvali na společném postupu proti revolučním náladám v Evropě. Situace nakonec stejně vyvrcholila revolucí v roce 1848. Sám Kristián z Valdštejna sestavil z občanů Mnichova Hradiště revoluční gardu a cvičil ji na místě již zrušeného kapucínského kláštera.

V roce 1866 pustošili kraj Prusové. Mezi oběma světovými válkami při pozemkové reformě přišli Valdštejnové o většinu své půdy a v roce 1945 o zbytek majetku včetně mnichovohradišťského zámku. Poslední šlechtický majitel Karel Arnošt z Valdštejna emigroval s rodinou do Rakouska. Od 80. let 20. století byl zámek rekonstruován a v roce 2001 vyhlášen za národní kulturní památku.

V interiérech zaujme výzdoba od M. Tollingera z let 1735-50 a původní vybavení z 18. století, salony s nástěnnými malbami na plátně, delftská jídelna, soubor orientálního a míšeňského porcelánum, obrazárna a valdštejnská knihovna s 22000 svazky, převezená ze zámku v Duchcově, kde jí spravoval Giacomo Casanova. V někdejším Tanečním sále, probíhajícím přes dvě patra, bylo zrekonstruováno klasicistní divadlo z roku 1833. V kapli sv. Anny je expozice barokního sochařství – jsou zde díla M. B. Brauna, F. I. Platzera, členů rodiny Jelínků a dalších mistrů, na zámku jsou stále muzejní expozice (archeologie, modely historických staveb, národopis aj.).

Autor článku Andy — cestovatelka a milovnice přírody pracující s dětmi. Ráda sportuje, chodí plavat a často tak vyhledává koupání vhodné pro děti nebo sportovní aktivity pro děti. Také ráda píše tipy kam na výlet tento víkend, aby inspirovala ostatní.
Publikováno 17. 4. 2015 16:19