Výlety s dětmi → Kraj → Zlínský kraj → Zámek Holešov

Zámek Holešov

Raně barokní zámek s prvky manýrismu je ozdobou městské památkové zóny v širokém mělkém údolí při Rusavě na úpatí Hostýnských vrchů. Zajímavostí je okrasná zámecká zahrada s vodními plochami – kanály vytvářejí podobu Neptunova trojzubce.

Původní ves Holešov jako majetek olomouckých biskupů existovala již v první polovině 12. století, od poloviny 14. století drželi Holešov jako manství páni ze Štenberka. Již v té době tady stála gotická tvrz – poprvé se připomíná v roce 1368. Poškozená byla za husitských válek. V roce 1446 vyvrcholily neschody mezi potomky šternberských větví rodu rozdělením původně nedílného majetku na dvě samostatná panství – lukovské a holešovské.
V roce 1466 se Šternberkové usmířili s většinou moravské šlechty a postavili se po bok českého krále. S královskou pomocí získal Matouš ze Šternberka polovinu holešovského léna s tvrzí do svého dědičného vlastnictví, zbývající část, tedy léno lukovské větve Šternberků, zůstala lenním majetkem olomouckého biskupsví. Ani to nebyl trvalý stav, v blízké budoucnosti docházelo k dalším majetkovým přesunům – významnou osobností z dalších majitelů byl hlavně Albrecht starší ze Šternberka a na Holešově (1480 – 1520), význačný přísedící panského soudu v Olomouci. Za jeho panování bylo obytné stavení tvrze zvýšeno o jedno patro. Z této doby se dochovalo vnější a boční jižní průčelí. Dědic majetku Jan mladší provedl zásadní obratve vztahu k nekatolíkům – dosud pronásledovaným českým bratřím poskytoval se svou manželkou Markétou z Ludanic ochranu, zřídil bratrskou školu pro hochy a dívky. Jan mladší byl důvěryhodnou a váženou osobou, však mu také obecní sněm v Brně svěřil klíče od privilegií a zemských desek, uchovávaných ve slepeních olomoucké radnice. V roce 1544 zemřel a panství se ujal jeho syn Jindřich ze Šternberka – právě on někdy ve druhé polovin 16. století (kolem roku 1570) nechal tvrz přebudovat na renesanční zámek.

V té době stále probíhaly spory o holešovské léno mezi Šternberky a biskupstvím, a tak se stavělo je na polovině zamýšleného stanoviště (na tzv. aloidním pozemku, tedy s možností volného nakládání) – šlechtické sídlo respektovalo dispozici původní tvrze. Zámek měl i některé fortifikační prvky, nicméně v třicetileté válce byl několikrát vypleněn, a dokonce výpálen. V roce 1574 skonal bezdětný Jindřich ze Šternberka a jím vymřela holešovská větev šternberského rodu. Majetel podědily jeho sestry Anna a Eliška ze Šternberka. Dochaval se po nich originál privilegia s pečetemi svědků, daný v roce 1575 bratrskému sboru v Holešově.

V roce 1578 se přiženil Smil z Lomnice, brzy ale zemřel a dědictví převzal jeho bratr Tas z Lomnice. Ten ale již v roce 1579 Holešov prodal Janu Krulišovi z Lichtemburka, v roce 1589 přišli Žerotínové a v roce 1604 Lobkovicové. V roce 1621 zámek dobyli vzbouření Valaši pod vedením Jana Adama z Víckova, na konci třicetileté války se sídla zmocnili Švédové, kteří při odchodu vypleněný zámek vypálili. Lobkovické moravské statky zůstaly v neutěšeném stavu, a tak Václav Eusebius hledal kupce. Našel ho roku 1650 v sousedovi, pobělohorském zbohatlíkovi, bezohlednémm a po moci toužícím Janu hraběti z Rottalu. Nový vlastník, mezi prostými lidmi známý jako „zlý Rotál“, vlivný a majetný muž, hodlal z poškozeného holešovského zámku vybudovat honosné sídlo, které by dostatečně reprezentovalo jeho postavení císařského tajného rady, moravského zemského hejtmana, vrchního válečného komisaře, předsedy královského tribunálu a nejvyššího zemského soudce na Moravě. Za projektanta si vybral vídeňského architekta Filiberta Lucheseho, dílo dokončoval G. P. Tencalla. Před polovinou 18. století bylo upraveno přízemí a interiéry.

Za posledního majitele z rodu Rottalů, Františka Antonína, který zemřel v roce 1762, byla na zámku zřízena kapela, hrály se tu německé a italské opery. Poté zámek přešel i s panstvím do rukou Erdödyů a posléze Bruntálských z Vrbna. Za Rudolfa Eugena (1846 – 1883) byly obnoveny hudební a divadelní tradice a na zámku často hostovala vídeňská opera i činohra. Za Rudolfa Kristiána (1883 – 1925) hostovali na zámku přední housloví virtuózové jako Jaroslav Kocián. V té době také byla proslulá holešovská stáj anglických plnokrevníků. V roce 1910 poškodil zámek požár, v roce 1923 po pozemkové reformě zůstal z holešovského panství pouze zlomek. V roce 1941 v době okupace byl zámek dán do nucené správy, v roce 1948 přešel do majetku státu a začal sloužit kulturním a společenským účelům.

Dnes je památka přístupná veřejnosti. Rozměrná dvoupatrová budova má čtyři křídla uzavírající obdélné nádvoří a třípatrové šestiboké nárožní věžice. Zámek obemyká hluboký vyzděný příkop, přes který se původně klenuly dva mosty. V ose vstupního průčelí je rizalit, předsunutý balkonový portik má dvě dvojice toskánských sloupů. Za portikem je trojlodní pilířová síň. V nízkém trojúhelníkovém štítu je znak Bruntálských z Vrbna. Všechny čtyři trakty mají na nádvorní straně přízemní arkády (na kratších stranách dosahují až do prvního patra a jsou prosklené). V přízemí severovýchodního zahradního křídlaje sala terrena s bohatou štukovou a malířskou výzdobou na motivy Ovidiových Proměn a antické mytologie. Komnaty vynikají štukovou a malířskou výzdobou, mimořádný je především sál v severozápadním křídle, prostupující výšku dvou pater. Antická témata se vyskytují v obou patrech.

Autor článku Andy — cestovatelka a milovnice přírody pracující s dětmi. Ráda sportuje, chodí plavat a často tak vyhledává koupání vhodné pro děti nebo sportovní aktivity pro děti. Také ráda píše tipy kam na výlet tento víkend, aby inspirovala ostatní.
Publikováno 3. 4. 2015 10:07